Z hostelu do hostelu, trikrat promoklej...

Tak sem se prave check-in-nul v Blue Sky Hostelu v Glasgow. Jenze ve skutecnosti jsem blue sky nevidel od ty doby, co me megabus vysadil ve Skotsku, tedy tri dni. Dneska rano jsem vstal brzy a jeste stale koketoval s myslenkou, ze vyrazim na Ben Nevis, nejvyssi horu UK, ktera ma sice jen asi 1400, ale zveda se od morsky hladiny, takze je to majestatnej masiv a sestihodinova tura. Vstal jsem v pul sedmy, este za tmy (ve Fort Williamu, mestysu pod Ben Nevisem se v tuhle dobu rozedniva asi v pul devaty), nacpal se polivkou z konzervy, chlebem, pastikou a cokoladou a se zkusenym usmevem tech, co vyrazeji na turu za tmy, vyrazil k hore. Po hodine ostry chuze jsem dosel k pate Bena a dziny byly total durch. Chcalo jako v destnym pralese a vitr byl tak rychlej, ze delal z vody ve vzduchu takove ty pruhy. Chvilku jsem ziral na zasnezenej hrbet nahore v dalce a pak jsem to otocil zpatky do hostelu. Tam jsem shodil dziny, vyzdimal a zalezl do spacaku na gauc. Asi tri hodiny si cetl Fever Pitch od Nicka Hronbyho, pil caj s calvadosem a obcas drimal a pak vypad do deste na autobus. Behem deseti minut zas durch. Na nadru me varovali, ze vetsina spoku je out of order kvuli povodnim, coz me vydesilo, protoze sem mel koupenej listek a zabookovanej hostel, ale hlavne jsem v ty depresivni dire uz nechtel bejt dalsi noc. Autobus nakonec prijel a ted sem v Blue sky hostelu v Glasgow. Cestou z nadrazi jsem potreti promokl, ale uz je mi to jedno, jsem veselej, ptam se na cestu i kdyz vim kudy mam jit jen proto, ze glasgowskej trainspotting akcent je tak kraaasnej...