Saturday nights fever

Sobota večer v Brightonu. Každej kdo se považuje aspoň trochu za clubbera by si teď měl představit partyutopii. Ale kde jsou ty kluby, o kterejch nám toho tolik naslibovali v živlu, paskvilu, na rádiu1? Kde je ta elitní společnost, kde vám připálí cigáro Tricky, kde na baru zakalíte se zpěvačkou Everything but the girl a kde na hajzlu hned o mušličku vedle močí Fatboy?

Právě jsem se vrátil z centra Brightonu a nic z toho jsem nenašel. Sháním práci. Vždycky si říkám: o nic nejde, prostě tam přijdeš, hodíš jim na bar CVčko, jakoby nic, dáš jim, co chtěj a vypadneš. Jenže když přijde na věc, bar je obklopenej vyholenejma rytířema albionu narvanejma do propocenejch fotbalovejch dresů velikosti S. Nejčastější výmluva pak zní: tady bych přece nechtěl pracovat.

Je stejně vtipný, jak si tu některý podniky hrajou na stylový kluby. Před vchodem ochranka s černou kravatou a komunikátorem u pusy se tváří hrozně důležitě. FBI hadr. Gel nebo eště líp vyholená palice, převoněnost, drsný výraz a ten nešťastný komunikátor, kterej nikdy nepoužívaj, to všechno působí o to trapněji, že hlídaj obyčejnou hospodu, kde někdo pustil o trochu víc nahlas anglickou hitparádu. Další vtipnej druh jsou vampire-style tančírny. Vysokej strop, sofistikovaný světla, obsluha v kravatách, krápníky na stěnách, tu a tam fontánka. Dunivý techno, fakt jak kdybyste omylem přišli na párty nějaký sekty. Vtipnej je i DJ, jehož přítomnost se všema vinylama a spol. má zřejmě z diskotéky udělat klub. Checht. Ale kluby? Možná jsem nenašel ty správný místa. Možná jeden. Audio. A možná je clubbing jen stav mysli. Uvidíme.

A lidi... Brečící, skoro nahý (fakt) holky v podomácku minimalizovanejch minisukních, zlitý modýlci v netradiční kombinaci nátělníku a kravaty, atmosféra jako by nebylo dost času, jako by už zbývala jen krátká chvíle než bude pozdě...jako na silvestra. Zavírací dobu přitom v Anglii posunuli, tak kam tak spěchají? Už se je člověk chystá odsoudit, tu jejich stádní kulturu a všechno, když tu před ním zastaví double decker, z něj se vyhrne dvacítka zčásti nebo úplně ožratých, navzájem se neznajících lidí a všichni řidiči poděkují a rozloučí se. Ty Angličani mě stejně vždycky překvapí...